č. 1944/2009 Sb. NSS, Svobodný přístup k informacím: služební hodnocení policisty
č. 1944/2009 Sb. NSS
Svobodný přístup k informacím: služební hodnocení policisty
Ochrana osobních údajů: jméno a příjmení fyzické osoby v kombinaci s číslem občanského průkazu
k § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném do 22. 3. 2006*)
k § 15 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky**)
k § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů
I. Služební hodnocení policisty podle § 15 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, zpravidla obsahuje osobní a citlivé údaje, a je proto vyloučeno z působnosti zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
II. Jméno a příjmení fyzické osoby v kombinaci s číslem občanského průkazu není osobním údajem ve smyslu § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2009, čj. 1 As 98/2008-148)
Prejudikatura: srov. č. 1844/2009 Sb. NSS.
Věc: Oldřich Z. proti Policii České republiky, Správě hlavního města Prahy, o poskytnutí informací, o kasační stížnosti žalobce.
Dne 30. 12. 2003 podal žalobce u bývalého Obvodního ředitelství Policie ČR Praha 5 (od 1. 1. 2004 jeho působnost přešla na nově zřízené Obvodní ředitelství Policie ČR Praha 2) žádost o poskytnutí informace o obsahu celého spisu skupiny kontroly a stížností bývalého Obvodního ředitelství Policie ČR Praha 5 týkajícího se vyřizování stížnosti na protiprávní chování policisty služby kriminální policie a vyšetřování ppor. Ing. Marka K. Jelikož žalobce ve lhůtě 15 dnů neobdržel žádné rozhodnutí o žádosti, nastala dle jeho mínění fikce, že bylo vydáno zamítavé rozhodnutí podle § 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. Po uplynutí 15 denní lhůty obdržel žalobce rovněž písemné zamítavé rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Proti oběma rozhodnutím - fiktivnímu i reálnému - podal žalobce odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 28.1. 2004 zamítla s tím, že za jediné rozhodnutí považovala pouze rozhodnutí reálné, a nikoliv fiktivní. Podle žalobce proto žalovaná o odvolání proti fiktivnímu rozhodnutí správního orgánu I. stupně nerozhodla v zákonem stanovené lhůtě, čímž došlo k další fikci vydání rozhodnutí o odvolání, jímž bylo odvolání zamítnuto a fiktivní rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno.
Žalobce následně podal proti reálnému i fiktivnímu rozhodnutí žalované žaloby k Městskému soudu v Praze.
V případě žaloby proti reálnému rozhodnutí žalované bylo toto rozhodnutí zrušeno rozsudkem ze dne 31. 10. 2005 a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení.
Pokud jde o žalobu proti fiktivnímu rozhodnutí žalované, ta byla usnesením městského soudu ze dne 28. 11. 2005 odmítnuta s tím, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně sice bylo žalobci doručeno až po uplynutí 15 denní zákonné lhůty, avšak vydáno bylo před jejím uplynutím, a proto ke vzniku fiktivního rozhodnutí vůbec nedošlo, což zakládá neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.
Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 3. 2007 usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil…
