č. 2957/2014 Sb. NSS, Řízení před soudem: přezkoumatelnost rozhodnutí o určení lhůty k provedení úkonu
č. 2957/2014 Sb. NSS
Řízení před soudem: přezkoumatelnost rozhodnutí o určení lhůty k provedení úkonu
k § 46 odst. 1 písm. d), § 68 písm. e) a § 70 písm. c) soudního řádu správního
k § 39 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
k § 129 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)*)
Rozhodnutí stavebního úřadu, jímž dle § 39 odst. 1 správního řádu z roku 2004 určil lhůtu k provedení konkrétního úkonu (zde podání žádosti dle § 129 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006 ve znění účinném do 31. 12. 2012), je ve smyslu § 70 písm. c) s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkumu.
Žalobu podanou proti takovému rozhodnutí soud jako nepřípustnou odmítne dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s § 68 písm. e) s. ř. s.
(Podle usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2013, čj 57 A 22/2013-21)
Věc: Roman K. proti Krajskému úřadu Plzeňského kraje o určení lhůty k provedení úkonu.
Městský úřad Sušice (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 16. 11. 2012 určil podle § 39 odst. 1 správního řádu žalobci lhůtu do 20. 12. 2012 k provedení úkonu podle § 129 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006, podání žádosti o dodatečné povolení stavby, neboť vypršela doba dočasnosti předmětné stavby.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, na jehož základě žalovaný rozhodnutím ze dne 17.1. 2013 změnil usnesení stavebního úřadu tak, že ve výrokové části uvedl, že lhůta určena k „provedení úkonu podle § 129 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006 - k podání žádosti o prodloužení doby užívání nebo o změnu v užívání na původní využití stavby tj. garáže“.
V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že předmětná stavba „Dočasné stavební úpravy dvou stávajících garáží na autodílnu - autoopravnu“ je od svého prvopočátku stavbou dočasnou, která byla takto povolena (do 19. 6. 2012) a které byl takto umožněn její provoz. Vzhledem k tomu, že v současné době se jedná o stavbu nepovolenou, je nutno k ní takto přistupovat. Stavební úřad tedy po oznámení zahájení řízení o odstranění stavby usnesením určil žalobci přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, neboť ji stavební zákon nestanoví a je toho zapotřebí. Tímto úkonem mělo být podání žádosti o změnu v užívání podle podmínky stanovené ve stavebním povolení (navrácení užívání do původního stavu, tj. garáže), popř. prodloužení užívání spočívajícím v dalším provozování autodílny - autoopravny. Žalovaný dále uvedl, že pokud žalobce podá předmětnou žádost, bude řízení o nařízení odstranění stavby přerušeno do doby vyřízení žádosti; v případě nepodáni žádosti bude nařízeno odstranění dočasně povolených stavebních úprav.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Plzni, v níž uvedl, že se neztotožňuje s posouzením stavebního úřadu ani žalovaného, že se v daném případě jedná o stavbu dočasnou. Žalobce se naopak domníval, že se jedná o stavbu trvalou, což dokládal kolaudačním rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 4. 5. 1994. V této souvislosti uvedl, že pro posouzení toho, zda jde o stavbu trvalou či dočasnou je rozhodující právě toto kolaudační rozhodnutí, neboť na jeho podkladě je možné stavbu užívat…
