č. 3562/2017 Sb. NSS, Správní řízení: řízení o určení právního vztahu
č. 3562/2017 Sb. NSS
Správní řízení: řízení o určení právního vztahu
k § 142 odst. 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
Za řízení, jež má přednost před řízením o určení právního vztahu ve smyslu § 142 odst. 2 správního řádu, lze považovat jen takové řízení, které z hlediska platného práva žadateli v jeho konkrétním případě garantuje možnost reálně dosáhnout věcného projednání sporné otázky. Takovým řízením není správní řízení, jež spornou otázku sice typově zahrnuje, avšak pro jeho zahájení nebyly splněny zákonné podmínky, a tudíž hrozí jeho zastavení bez meritorního posouzení sporného právního vztahu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2017, čj. 4 As 233/2016-39)
Prejudikatura: č. 1697/2008 Sb. NSS a č. 2717/2012 Sb. NSS.
Věc: Spolek Nízký Jeseník proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, za účasti společnosti s ručením omezeným ADI VTE, o určení právního vztahu, o kasační stížnosti žalobce.
Městský úřad Bruntál, odbor výstavby a územního rozhodování (stavební úřad), rozhodl dne 15. 7. 2014 o zamítnutí žádosti žalobce o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu zda osobě zúčastněné na řízení vzniklo právo provést změnu stavby „větrná elektrárna“ na pozemcích v k. ú. Rejchartice a obci Dvorce na základě certifikátu autorizovaného inspektora ze dne 12. 8. 2012.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 10. 2014 zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí I. stupně potvrdil.
Žalovaný vyšel z toho, že dříve, než se správní orgán začne zabývat meritorně žádostí o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu, musí ověřit splnění tří podmínek: 1) uvedenou otázku nemůže správní orgán vyřešit vydáním osvědčení a ani ji nemůže řešit v rámci jiného správního řízení, 2) správní orgán rozhoduje v mezích své věcné a místní příslušnosti a 3) žadatel prokázal, že vydání rozhodnutí podle § 142 správního řádu je nezbytné pro uplatnění jeho práv, tj. že jej potřebuje pro jiné správní či soudní řízení. Žalovaný konstatoval, že nijak nezpochybňuje právo žalobce na příznivé životní prostředí, jež mu ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, nepochybně náleží, ani skutečnost, že žalobce měl být v rámci postupu autorizovaného inspektora při vydávání certifikátu podle § 117 stavebního zákona z roku 2006 osloven a k certifikátu mělo být doloženo jeho vyjádření. Ani jedna z těchto skutečností však podle žalovaného neumožňuje dovodit nezbytnost rozhodnutí podle § 142 správního řádu pro uplatnění práv žalobce. Žalovaný podotkl, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že žalobce shodné námitky jako v průběhu řízení o jeho žádosti podle § 142 správního řádu uplatnil též v řízení o dodatečném povolení sporné změny stavby zahájeném k žádosti osoby zúčastněné na řízení ze dne 24. 4. 2013 a že žalobce v daném řízení přímo vystupoval jako odvolatel. Žalovaný proto souhlasil se závěrem stavebního úřadu, že žalobce nezbytnost rozhodnutí podle § 142 správního řádu pro uplatnění jeho práv neprokázal. Na závěr pak žalovaný zpochybnil možnost stavebního úřadu přezkoumávat certifikát autorizovaného inspektora v řízení podle § 142 správního řádu (vyslovenou v usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č.…
