č. 3563/2017 Sb. NSS, Řízení před soudem: ochrana před nezákonným zásahem
č. 3563/2017 Sb. NSS
Řízení před soudem: ochrana před nezákonným zásahem
k § 42 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
k § 82 a násl. soudního řádu správního ve znění zákona č. 303/2011 Sb.
Postup při šetření podnětu k zahájení řízení dle § 42 správního řádu a sdělení o výsledku šetření jsou úkony správního orgánu, které mohou být nezákonným zásahem ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., jen pokud zasahují do práv oznamovatele.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, čj. 2 As 285/2016-86)
Prejudikatura: č. 1773/2009 Sb. NSS, č. 2276/2011 Sb. NSS, č. 2458/2012 Sb. NSS a č. 3334/2016 Sb. NSS.
Věc: a) Společnost s ručením omezeným UNIPETROL RPA a b) akciová společnost PARAMO proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, za účasti akciové společnosti MERO ČR, o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobkyň.
Žalobkyně podaly u Krajského soudu v Brně žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Za nezákonný zásah označily „Oznámení o ukončení šetření podnětu žalovaným dne 27. 7. 2015“ (dále jen „oznámení“). Namítaly, že žalovaný porušil svou povinnost plynoucí z § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, vůči osobě zúčastněné na řízení, která porušila § 11 zákona o ochraně hospodářské soutěže a článek 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) zneužitím dominantního postavení na trhu přepravy ropy v České republice. Dále byly žalobkyně názoru, že osoba zúčastněná na řízení porušila také § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a článek 101 SFEU uzavřením zakázané dohody. Žalobkyně se opíraly o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2014, čj. 5 Aps 10/2013-76, a ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, a dále o nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 2323/07, č. 11/2007 Sb. ÚS, z nichž dovodily, že neoprávněné vyloučení vlastních kompetencí v ochraně hospodářské soutěže lze považovat za nezákonný zásah do jejich práv na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a svobod.
Krajský soud v rozsudku ze dne 26. 9. 2016, čj. 30 A 118/2015-184, vyslovil, že za nezákonný zásah lze považovat pouze jednání či opomenutí žalovaného, jímž byly žalobkyně přímo zkráceny na svých právech, tj. že mezi zásahem a tvrzeným porušením práv musí existovat bezprostřední vztah ve smyslu rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, čj. 2 Aps 1/2006-80, č. 1176/2007 Sb. NSS, či ze dne 17. 7. 2007, čj. 2 Aps 1/2007-58. Co do podmínek ochrany před nezákonným zásahem dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS. Připomněl, že obdobnou žalobu žalobkyň směřující proti předchozímu oznámení ze dne 28. 8. 2014 již zamítl rozsudkem ze dne 22. 6. 2015, čj. 30 A 81/2014-491. Žalobkyně poté podaly žalovanému další podnět k zahájení správního řízení, který byl ukončen nyní napadeným oznámením. Krajský soud vycházel z § 42 správního řádu a z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2009, čj. 3 Ans 1/2009-58, podle něhož není dáno právo na vyřízení podnětu, a dále argumentoval nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2002, sp. zn.…
