č. 3701/2018 Sb. NSS, Řízení před soudem: ochrana proti nečinnosti
č. 3701/2018 Sb. NSS
Řízení před soudem: ochrana proti nečinnosti
k § 80 odst. 4 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
k § 46 odst. 1 písm. d) a § 79 odst. 1 soudního řádu správního
Žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného, kterou se žalobce domáhá, aby soud uložil nadřízenému správnímu orgánu přijmout opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 4 správního řádu, je podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 79 odst. 1 s. ř. s. nepřípustná.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2018, čj. 4 Azs 187/2017-36)
Věc: Mgr. Jurij Č. proti ministru vnitra o vydání rozhodnutí, o kasační stížnosti žalobce.
Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 18. 5. 2012 zastavilo řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany žalobci. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2013, čj. 75 Az 2/2012-39. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 18. 3. 2013. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2013, čj. 4 Azs 14/2013-30, zamítl kasační stížnost Ministerstva vnitra.
Ministerstvo vnitra ode dne 18. 3. 2013 ve věci neučinilo žádný úkon, žalobce proto zaslal žalovanému dne 11. 7. 2016 návrh (datovaný dnem 8. 7. 2014) na přijetí opatření proti nečinnosti. Na tento návrh žalovaný nijak nereagoval.
Žalobce tedy podal u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti, v níž žádal, aby soud svým rozsudkem uložil ministru vnitra povinnost přijmout opatření proti nečinnosti Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ve věci žádosti žalobce o udělení azylu.
Po posouzení výše uvedených skutečností dospěl městský soud v rozhodnutí ze dne 27. 7. 2017, čj. 3 A 70/2017-53, k závěru, že žaloba byla podána opožděně, jelikož rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2013 nabyl právní moci dne 18. 3. 2013. Od tohoto dne běžela Ministerstvu vnitra lhůta 90 dnů k vydání nového rozhodnutí. Tato lhůta uplynula dne 16. 6. 2013. Od tohoto dne pak běžela jednoroční lhůta k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti. Tato lhůta uplynula marně dne 16. 6. 2014. Žaloba podaná dne 27. 9. 2016 (sepsaná dne 21. 9. 2016) tak byla podle názoru městského soudu zjevně opožděná. Ke skutečnosti, že je žalována nečinnost ministra vnitra při rozhodování o návrhu na opatření proti nečinnosti, nikoliv nečinnost ministerstva vnitra při rozhodování ve věci mezinárodní ochrany, se městský soud v odůvodnění svého usnesení nijak nevyjádřil.
Žalobce (stěžovatel) podal proti rozhodnutí městského soudu kasační stížnost. Především namítal, že žalobu na ochranu proti nečinnosti nepodával proti Ministerstvu vnitra, ale proti ministru vnitra pro jeho nečinnost. Jestliže návrh na opatření proti nečinnosti byl podán dne 11. 7. 2016, měl žalovaný lhůtu do 11. 8. 2016, aby takovéto opatření přijal. Stěžovatel pak měl do 11. 8. 2017 lhůtu k tomu, aby podal žalobu na ochranu proti nečinnosti. Tu však uplatnil už dne 27. 9. 2016, tedy včas. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) [7] V projednávané věci stěžovatel namítal, že městský soud nesprávně posoudil lhůtu…
