dnes je 23.11.2024

Input:

č. 4620/2024 Sb. NSS, Daňové řízení: vznik povinnosti ručení za daňové nedoplatky; rozsah ručení člena voleného orgánu právnické osoby; ručitelská výzva

č. 4620/2024 Sb. NSS
Daňové řízení: vznik povinnosti ručení za daňové nedoplatky; rozsah ručení člena voleného orgánu právnické osoby; ručitelská výzva
k § 148 odst. 6 a § 171 odst. 1 daňového řádu
k § 159 odst. 3 občanského zákoníku
I. Povinnost ručení za daňové nedoplatky může založit i právní předpis soukromoprávního charakteru. Týká se to i vztahu § 171 odst. 1 daňového řádu, dle kterého nedoplatek je povinen uhradit také ručitel, pokud mu zákon povinnost ručení ukládá, a § 159 odst. 3 občanského zákoníku, dle kterého nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.
II. Při postupu dle § 171 odst. 1 daňového řádu ve spojení s § 159 odst. 3 občanského zákoníku nelze za škodu, kterou je člen voleného orgánu povinen právnické osobě nahradit, považovat sám daňový nedoplatek, nýbrž typově například nezákonné vyvedení prostředků ze společnosti, které se až „sekundárně“ projeví v tom, že právnická osoba nebyla s to daň uhradit; je tomu tak například v důsledku povinnosti právnické osoby „vrátit“ neoprávněné odpočty daně z přidané hodnoty, na jejichž vylákání se člen voleného orgánu podílel.
III. Ustanovení § 159 odst. 3 občanského zákoníku nevymezuje pouze rozsah ručení člena voleného orgánu právnické osoby, ale i jeho vznik a zánik (např. i uhrazením způsobené škody). Člen voleného orgánu tak může vůči správci daně uplatnit i námitku promlčení povinnosti k náhradě škody. Tím ale není dotčena možnost, že je taková námitka v rozporu s dobrými mravy, přičemž k posouzení této otázky je v řízení příslušný správce daně.
IV. Ručitelská výzva dle § 171 odst. 1 daňového řádu se považuje za rozhodnutí o stanovení daně, které musí být vydáno v prekluzivních lhůtách týkajících se stanovení daně. Na stanovení daně ručiteli prostřednictvím ručitelské výzvy se tak může použít i úprava prekluzivní lhůty dle § 148 odst. 6 daňového řádu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2024, čj. 10 Afs 4/2024-38)
Prejudikatura: č. 182/2004 Sb. NSS, č. 1777/2009 Sb. NSS, č. 2303/2011 Sb. NSS a č. 3036/2014 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 6/1997 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 309/95), č. 171/2005 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 643/04), č. 23/2008 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 72/06), č. 38/2009 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 1169/07), č. 77/2009 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 1138/08), č. 165/2015 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 18/14) a č. 108/2021 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 3358/20); č. 29/2019 Sb. rozh. obč. a č. 91/2020 Sb. rozh. obč.
Věc: M. M. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o doměření daně z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.

V této věci se Nejvyšší správní soud zabýval daňovým ručením podle § 171 daňového řádu. Rozsudek přináší odpovědi na dvě doposud neřešené právní otázky:
• Lze aktivovat daňové ručení (tedy stanovit daňovému ručiteli daň, kterou má uhradit) podle speciální prekluzivní lhůty upravené v § 148 odst. 6 daňového řádu?
•
Nahrávám...
Nahrávám...