č. 74/2004 Sb. NSS, Právo na informace: pojem „informace“; záloha na náklady spojené s poskytnutím informace
č. 74/2004 Sb. NSS
Právo na informace: pojem „informace“; záloha na náklady spojené s poskytnutím informace
k § 17 odst. 1 a 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
I. Záloha podle § 17 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je předběžným zaplacením poměrné části nebo všech nákladů spojených s vyhledáváním informací, pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli (§ 17 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.); odst. 3 cit. zákona nezakládá právo povinného subjektu požadovat úhrady nebo zálohy i na další úkony povinného subjektu, ale je toliko bližší konkretizací § 17 odst. 1 cit. zákona, když právo povinných subjektů žádat v souvislosti s poskytováním informací úhradu nezbytně vynaložených nákladů doplňuje možností podmínit vydání informací zaplacením této úhrady nebo zálohy.
II. Při výkladu pojmu „informace“ ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jenž je realizací čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, je nutné zvolit takový postup, který ve svých důsledcích fakticky nezužuje rozsah ústavně zaručených práv, jinak by se orgán aplikující právo dostal do rozporu jednak s obecnou zásadou výkladu ve prospěch základních práv a svobod a jednak s příkazem šetření smyslu práv a nezneužívání možných omezení (čl. 4 odst. 4 Listiny). Úhradu podle § 17 odst. 1 zák. č. 106/1999 Sb. lze tedy vyžadovat pouze za náklady spojené s vyhledáním informací přímo požadovaných žadatelem, nikoli za náklady vzniklé toliko zjišťováním, zda požadovaná informace bude vůbec poskytnuta.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2003, čj. 5 A 119/2001-38)
Věc: Společnost s ručením omezeným M. v H. proti Ministerstvu financí o poskytnutí informací.
Žalobce dne 2. 10. 2000 požádal Ministerstvo financí - „generální ředitelství cel“ (dále jen „Generální ředitelství cel“) o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. týkající se toho, kterým subjektům v České republice a kdy byla vydána povolení nezajišťovat celní dluh podle § 254 odst. 4 zák. č. 13/1993 Sb., celního zákona, a také toho, kterým subjektům a kdy byla tato povolení zrušena. K žádosti žalobce Generální ředitelství cel ve věci požadovanou informaci neposkytlo, žalobce k upřesnění žádosti nevyzvalo, ani neprodloužilo lhůtu pro poskytnutí informace; dne 4. 11. 2000 nastala fikce negativního rozhodnutí.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalobce 13. 11. 2000 podal rozklad. Ministr financí jej dne 9. 7. 2001 zamítl.
V žalobě, kterou žalobce napadl jak rozhodnutí ministra financí, tak fiktivní rozhodnutí správního orgánu I. stupně, pak zejména odmítl požadavek žalovaného na složení zálohy ve výši 72 320 Kč, která měla pokrýt náklady na zjišťování, zda žalovaný požadovanou informaci z důvodu ochrany obchodního tajemství má, či nemá poskytnout. Žalobce namítl nepřiměřenost výše požadované zálohy. Přitom zpochybnil, že by bylo na prozkoumání archivu se všemi povoleními potřeba 452 hodin práce úředníka ministerstva. Dle jeho názoru se naopak jednalo o operaci jednoduchou, spočívající pouze ve zjištění v počítačové…
