Nález 135/2004 SbNU, sv.34, K provádění a hodnocení důkazů obecnými soudyK nutnosti vypořádat se s uplatněnými dovolacími důvody
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 135
II. ÚS 302/03
K provádění a hodnocení důkazů obecnými soudy
K nutnosti vypořádat se s uplatněnými dovolacími důvody
Absence vypořádání se s některým z uplatněných dovolacích důvodů sama o sobě zakládá zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť toto pochybení existenciálně ovlivňuje výsledek dovolacího řízení. To platí obzvláště za situace, kdy dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu vykazuje nedostatky, které se týkají skutkových závěrů neplynoucích z provedeného dokazování a jež rovněž podmiňují právní hodnocení posuzovaného skutku.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma - ze dne 23. září 2004 sp. zn. II. ÚS 302/03 ve věci ústavní stížnosti MUDr. I. P. a M. P. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 2. 2003 sp. zn. 28 Cdo 361/2002, jímž bylo zamítnuto dovolání stěžovatelů proti rozsudku odvolacího soudu o zamítnutí odvolání stěžovatelů proti rozsudku nalézacího soudu, jímž bylo ve sporu o dědictví stěžovatelům uloženo vydat žalobcům (v řízení před Ústavním soudem vedlejším účastníkům) část nemovitostí.
Výrok
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003 č. j. 28 Cdo 361/2002-242 se zrušuje.
Odůvodnění
Stěžovatelé svým včas podaným návrhem, který i v ostatním splňuje náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), napadají shora označené rozhodnutí Nejvyššího soudu a domáhají se jeho zrušení s odůvodněním, že postupem obecných soudů jim bylo upřeno právo na nestranný a spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a současně se domnívají, že došlo k porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).
Podle názoru stěžovatelů byl zmíněný zásah způsoben tím, že byl nesprávně a jednostranně aplikován institut důkazního břemene, v důsledku čehož byli stěžovatelé povinni prokázat, že závěť, jež byla v řízení před obecnými soudy posuzována, byla podepsána v den, který je na ní uveden, aniž to byli oni, kdo se její neplatnosti dovolávali. Stěžovatelé rovněž namítají, že odvolací soud neprovedl důkaz výslechem svědkyně, jehož provedení navrhovali, přesto, jak uvádějí, v odůvodnění svého rozhodnutí tento důkaz byl zhodnocen, jako by byl proveden.
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 11 C 67/91, z jehož obsahu zjistil následující:
Proti matce stěžovatelů byla u Okresního soudu v Hradci Králové podána žaloba na určení, že závěť sepsaná zemřelým V. K. dne 20. 9. 1968 je neplatná. Okresní soud v Hradci Králové rozhodl o posléze změněném žalobním návrhu, aby matce stěžovatelů byla uložena povinnost uzavřít písemnou dohodu o vydání časti nemovitosti, svým rozsudkem ze dne 15. 5. 1992 č. j. 11 C 67/91-61 tak, že žalobu zamítl.
Uvedený rozsudek byl napaden odvoláním vedlejších účastníků (žalobců). Během…
