dnes je 3.1.2025

Input:

Nález 173/2008 SbNU, sv.51, K oprávnění účastníků občanského soudního řízení vyjádřit se při místním šetření k získávání podkladů pro znalecký posudek

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 51, nález č. 173

I. ÚS 1012/07

K oprávnění účastníků občanského soudního řízení vyjádřit se při místním šetření k získávání podkladů pro znalecký posudek

Ústavní soud konstatuje, že pokud obecné soudy zvolily cestu dokazování vedoucí k opatření důkazního prostředku stěžejního pro závěr ve věci, vytvořily tak situaci, v níž bylo třeba respektovat všechny zákonné požadavky, kladené na dokazování jako takové. Pokud tedy bylo stěžovatelům, ať již kýmkoliv, znemožněno zúčastnit se místního šetření znaleckého ústavu, neměli pak možnost vyjadřovat se k získávání podkladů pro tento posudek na místě samém; to lze srovnat se znemožněním vyjadřovat se k prováděnému důkazu, i když se v místním šetření, jak je výše uvedeno, jednalo „jen“ o získávání podkladů pro znalecký posudek. Z hlediska oprávněných zájmů stěžovatelů však šlo o deficit významný, a to i z toho důvodu, že znalecký ústav nemohl být okamžitě konfrontován s jejich názory a připomínkami. Následná možnost stěžovatelů vyjádřit se k samotnému znaleckému posudku či posudkům na této vadě řízení již dodatečně nic změnit nemůže.

Ústavní soud dovozuje, že v podobných případech je - obecně vzato- namístě zdůraznit i zvláštní postavení, které má justice jako garant hodnot právního státu. Je třeba vyjít z požadavku, podle kterého je nezbytně důležité, aby soudy v demokratické společnosti vzbuzovaly u občanů důvěru. Účastníci řízení oprávněně očekávají, že soud bude nestranný a spravedlivý v každém ohledu a v každé fázi řízení, neboť v této oblasti mají význam i pouhá zdání. Jedná se o obecnou zásadu, mnohdy zdůrazňovanou v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, podle které spravedlnost musí být nejen vykonávaná, ale musí být i vidět, že vykonávána jest (justice must not only be done, it must also be seen to be done).

Jelikož Ústavní soud zjistil, že v dané věci došlo k porušení shora uvedených ústavně zaručených základních práv stěžovatelů, bylo ústavní stížnosti podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, částečně vyhověno, jak je dostatečně zřejmé z výroku i odůvodnění tohoto nálezu.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 16. října 2008 sp. zn. I. ÚS 1012/07 ve věci ústavní stížnosti Ing. M. K., A. K., A. S., M. Č., L. K. a J. M. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 28 Cdo 824/2005 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2004 sp. zn. 20 Co 390/2003, které se týkaly žalobního návrhu stěžovatelů na uložení povinnosti žalovaným uzavřít se stěžovateli dohodu o vydání nemovitostí.

Výrok

I. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 28 Cdo 824/2005 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2004 sp. zn. 20 Co 390/2003 ve výrocích II. a III. se zrušují.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností se stěžovatelé s odvoláním na údajné porušení čl.36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy domáhali zrušení usnesení Nejvyššího

Nahrávám...
Nahrávám...