Nález 18/1997 SbNU, sv.7, K otázce, došlo-li k majetkové křivdě v „rozhodném období“

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 18

III. ÚS 225/96

K otázce, došlo-li k majetkové křivdě v „rozhodném období“

Ústavní soud si je vědom toho, že ani správní orgány ani soudy nejsou oprávněny k přímým zásahům a k rušení pravomocných rozhodnutí z minulého období. Je však toho názoru, že pokud jde o správní akty přijaté v tzv. rozhodném období, jsou uvedené orgány oprávněny v případech restitučních řízení posuzovat dopad těchto rozhodnutí z hlediska v úvahu přicházejících restitučních titulů uvedených v restitučních předpisech. Ve zkoumaném případě byl výměr Okresního národního výboru ve Strakonicích vydán 30. 5. 1947, tedy před rozhodným obdobím, avšak proti němu bylo podáno řádné odvolání, které mělo podle tehdejší úpravy správního řízení (§ 77 vládního nařízení č. 8/1928 Sb.) odkladný účinek, pokud výslovně nebylo rozhodnuto jinak. Konečné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí Zemského národního výboru v Praze, i když jím byl potvrzen výměr okresního národního výboru, bylo vydáno dne 21. 12. 1948, tedy již v rozhodném období, tj. od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, byť bylo vydáno na základě dekretu prezidenta republiky z r. 1945. Soud je povinen zabývat se zkoumáním, zda toto správní rozhodnutí bylo vydáno v souladu s tehdy platnými právními předpisy tím spíše, že se jedná o věc restituční, kde společným jmenovatelem je snaha o zmírnění následků některých dalších majetkových křivd vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů (§ 1 zákona č. 243/1992 Sb.). Jestliže tedy soud dovodil, že základní individuální správní akty byly vydány před rozhodným obdobím, a proto jimi by l pozemkový úřad vázán a soud z nich vycházel, porušil tak ustanovení čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.

Pokud jde o aplikaci zákona č. 243/1992 Sb., Ústavní soud již několikrát konstatoval (nález ÚS ČR II. ÚS 22/94, stejně i III. ÚS 39/95), že vrací-li se podle citovaného zákona majetek těm, kdo jej podle dekretu pozbyli a byli zbaveni čs. občanství a pak toto občanství nabyli zpět, musí být tím spíše vrácen těm, kterým nebylo nutno občanství vracet, protože v důsledku svého chování občanství vůbec nepozbyli. Jiný výklad by zcela odporoval principům restitučních zákonů, které směřují k částečné nápravě křivd a nikoliv k odškodňování za ztrátu občanství.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 20. února 1997 sp. zn. III. ÚS 225/96 ve věci ústavní stížnosti A. D. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze 16. 5. 1996 sp. zn. 15 Ca 320/94 o vydání nemovitosti.