dnes je 23.12.2024

Input:

Nález 43/2009 SbNU, sv.52, K povinnosti obecného soudu řádně odůvodnit své rozhodnutí

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 43

II. ÚS 169/09

K povinnosti obecného soudu řádně odůvodnit své rozhodnutí

Jedním z kritérií k úspěšnému uplatnění ústavní stížnosti je i její racionalita. Zásah do základních práv stěžovatele tak musí dosahovat jistého stupně intenzity, způsobilého přivodit změnu rozhodnutí obecných soudů. Postačí, že by tyto okolnosti mohly vést ke změně rozhodnutí obecných soudů, nikoli nutně, že by musely vést k takové změně.

Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Přitom se obecné soudy musí vypořádat s námitkami vznesenými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Pakliže tak neučiní, založí tím nepřezkoumatelnost svých rozhodnutí, a zpravidla tak i jejich protiústavnost.

Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do výkladu podústavního práva provedeného orgány k tomu oprávněnými, pokud se tento výklad pohybuje v mezích ústavnosti. Za situace, kdy se proti danému výkladu soustředí argumentace účastníka, je však nezbytné, aby obecné soudy myšlenkové konstrukce, které je k jejich zaujetí vedly, objasnily.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudkyň Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 3. března 2009 sp. zn. II. ÚS 169/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. P. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008 č. j. 32 Odo 1744/2006-168 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2006 č. j. 12 Cmo 100/2006-116 vydaným v řízení o žalobě o zaplacení peněžité částky podané vedlejší účastnicí proti stěžovateli, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a Ing. J. V. jako vedlejší účastnice řízení.

Výrok

I. Postupem porušujícím čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008 č. j. 32 Odo 1744/2006-168 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2006 č. j. 12 Cmo 100/2006-116 porušeno základní právo stěžovatele garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008 č. j. 32 Odo 1744/2006-168 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2006 č.j. 12 Cmo 100/2006-116 se proto ruší.

Odůvodnění

I.

1. Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavní práva obsažená v čl. 4, 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a v čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítané porušení svých základních práv spatřoval v několika aspektech. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že obecné soudy svými rozhodnutími nerespektovaly právo stěžovatele zvolit si svobodně smluvního partnera, čímž omezily nejen stěžovatelovo právo svobody podnikání, ale i jeho svobodu jednání jako občana. K tomuto porušení došlo dle názoru stěžovatele tím, že obecné soudy

Nahrávám...
Nahrávám...