Nález 60/2009 SbNU, sv.52, K posouzení přípustnosti civilního dovolání ve vztahu k tvrzené vadě řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 60

I. ÚS 2884/08

K posouzení přípustnosti civilního dovolání ve vztahu k tvrzené vadě řízení

V nálezu sp. zn. II. ÚS 182/05 ze dne 18. 12. 2007 (N 227/47 SbNU 973) Ústavní soud vyslovil právní názor, že „pouze interpretace, podle které rozhodnutí soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, lze obecně napadnout jednak z důvodů nesprávného právního posouzení věci, tak i z důvodů vad řízení, znamená současné naplnění jak ústavně stanovené povinnosti soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv, tak i účelu daného typu dovolacího řízení, který směřuje mimo jiné ke sjednocení judikatury obecných soudů. Výklad, podle kterého důvod dovolání podle § 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu vylučuje možnost připuštění dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, vede k nepřípustnému zúžení práva na přístup k dovolacímu soudu.“.

Týž právní názor Ústavní soud vyslovil v nálezech sp. zn. IV. ÚS 128/05 ze dne 10. 5. 2005 (N 100/37 SbNU 355), sp. zn. II. ÚS 650/06 ze dne 9. 1. 2008 (N 3/48 SbNU 25), sp. zn. I. ÚS 2030/07 ze dne 11. 9. 2007 (N 138/46 SbNU 301) či v nálezu sp. zn. II. ÚS 2837/07 ze dne 6.8. 2008 (N 136/50 SbNU 205). Je na Nejvyšším soudu, aby tuto nálezovou judikaturu sledoval, jak obdobně činily jiné senáty Nejvyššího soudu např. v rozhodnutích sp. zn. 28 Cdo 4614/2007, 28 Cdo 1938/2008 či 28 Cdo 1077/2008.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, i podle vlastní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva); jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 32Odo 618/2004, 32 Odo 654/2006 a z poslední doby např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4614/2007 nebo usnesení sp.zn. 28 Cdo 1938/2008 či 28 Cdo 1077/2008).

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 18. března 2009 sp. zn. I. ÚS 2884/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. B.V. proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1720/2006-219 ze dne 14.8. 2008, jímž bylo odmítnuto pro nepřípustnost stěžovatelovo dovolání, a proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 64 Co 320/2005-205 ze dne 12. 1. 2006 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu6 sp.zn. 10 C 116/99 ze dne 7. 3. 2005, jimiž byla, stručně řečeno, odmítnuta stěžovatelova žaloba na určení, aby žalovaní byli uznáni vinnými spácháním trestného činu ublížení na zdraví formou spolupachatelství, a zamítnuta žaloba, aby žalovaní byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci peněžitá plnění s 10% „penále“.